Podnikatelé by si měli peníze vydělávat. Tito nemusí k nikomu natahovat ruku v naději, že jim nějaké ty finance jen tak daruje, protože by se tak dozajista nestalo. Podnikatelé nejsou nějakými těmi státními zaměstnanci a jejich podniky státními firmami, které nakonec politická elita tohoto státu v případě potřeby podpoří ze státního rozpočtu, tedy z peněz nás všech. Soukromí podnikatelé jsou sami svými pány, takže si sice na jednu stranu mohou se svými příjmy dělat, co je jim libo, jenže na stranu druhou musí takových příjmů i sami dosáhnout.
Ale to, že dotyční potřebují a chtějí hodně vydělávat, jim ještě vůbec nezaručuje, že tomu tak i bude. Těm se musí nejprve podnikatelsky dařit a teprve poté se dá mluvit o ziskovosti. A úspěchy tu nejsou automaticky zaručené, selhat může leckdy kdokoliv. I ten nejschopnější z řad podnikatelů, i ta zdánlivě nejperspektivnější firma.
Jenže takové selhání není nic příjemného. Když nejsou peníze na rozvoj podnikání, toto ustrne na místě a nevyvíjí se, když nejsou peníze ani na nutné výdaje, investice a povinné odvody, je to velký problém, a když už podnikateli nezbývá ani na jeho holé živobytí, je to už skutečně na pováženou. S tím už se něco udělat musí. A co?
Například je možné vzít si podnikatelskou půjčku. A namátkou se v tomto ohledu dá zmínit třeba americká hypotéka bez registru nebankovnihypoteky.net. Když prostě podnikatel peníze potřebuje, ale nemá je, může požádat některou z finančních institucí o pomoc a doufat, že mu bude vyhověno.
A je to právě zmíněná nebankovní hypotéka, u které uspějí podnikatelé často i v přímo prekérní situaci. Tady si přijde rychle a za naprosto dokonalých podmínek na své každý, kdo může nabídnout jako záruku splácení této hypotéky zástavu nemovitosti. Protože to je tu vlastně jediná nutná podmínka, které se nikdo nevyhne. Zato nic dalšího už tu problém není. Ani to, na čem se nejednou ztroskotá v bance.