Moje generace a jistě nejenom moje generace se učila přinejmenším v dějepise o raných údobích kapitalismu. Mimo jiné i o tehdejších rozbíječích strojů. Lidé se prý tehdy (a dost možná i oprávněně) báli, že je stroje zaváděné do výroby připraví o práci, nejednou kvůli takovým strojům pracovní místa logicky i zanikala, a tak se vrhali na ty prokleté mašiny a ničili je ve snaze vrátit vše do předchozího stavu. Kdy dělali lidé i to, co se dalo svěřit právě strojům, které to dokázaly udělat rychleji, lépe a levněji.
Od těch dob už uteklo moře času a dá se říci, že i lidstvo se změnilo.
Dnes už třeba nerozbíjejí poštovní úředníci počítače a mobilní telefony, aby se jich více uživilo roznášením telegramů, jež byly touto technikou zcela vytlačeny, dnes už nikdo nelikviduje automobily, aby se uživil se svým koňským povozem coby špeditér, dnes už nikdo nebojuje proti internetu, televizorům a rozhlas, aby se snáze uživil coby vydavatel novin a časopisů.
Dnešní lidstvo už ochotněji toleruje pokrok. Možná z rozumových důvodů, jež praví, že pokrok zastavit nejde, možná i jenom z pouhé lenosti, kdy rádi přenecháme technice své vlastní povinnosti.
Umělá inteligence nás tak zastupuje stále častěji. Je čím dál více úkolů, jež za nás nějaká ta technika udělá, zatímco my se můžeme věnovat něčemu jinému nebo také jenom tak lelkovat.
Je to tak skvělé, když máme podobné pomocníky!
Jenže nejeden z lidí už si klade otázku, zda bychom se náhodou neměli takové umělé inteligence začít bát. Zda jde o užitečné usnadňování si práce nebo
Názory se pochopitelně různí. Někdo si nechá plody umělé inteligence sloužit, jiný se rozvoje tohoto oboru, do kterého bylo jen v minulém roce napumpováno skoro 36 miliard dolarů, obává. Protože by mohlo bez všemi uznávaných regulací a pravidel dojít i k ohrožení lidské existence.
Dosud sice takové ohrožení neexistuje, zatím se nemusíme obávat, že by stroje začaly svévolně likvidovat lidstvo, ovšem co není dnes, může být zítra. Roboti jsou „učeni“, aby zvládali stále více úkolů, a co jeden ví, kdy už je toho naučíme víc, než je zdrávo, a vzepřou se nám?
Že je to utopie? Také bych si to rád myslel. Jenže nemyslím. A to proto, že zatímco jsou stroje čím dál tím chytřejší, zlenivělé lidstvo naopak postupně degeneruje. Nenamáhá se dělat něco, co umí technika lépe. A kdo ví, zda bychom my lidé ještě obstáli dnes, kdyby náhle veškerá umělá inteligence vyhlásila neomezenou stávku a odmítla nám sloužit?
Máme se bát umělé inteligence?
